Po třech letech vyrážíme do dalekých zemí opět jen ve dvou. Starší,
trochu méně akční, ale stále suverénně nejlepší buržoazní baťůřkáři
Česka. Volba tentokrát padá na Izrael, jednu z civilizačních kolébek a
byť rozlohou malou, tak historií nabitou zemi.
Že to tady s
bezpečností myslí opravdu vážně je jasné už při kontrole na letišti.
Proč cestujete do Israele? Znáte tady někoho? Hotel máte? Ukažte mi
zpáteční letenku. Pokouším se vykouzlit co možná nejupřímnější úsměv a
když jen tak mimoděk zmíním, že sem jedu také trénovat Krav Magu, úsměv
se objevuje i na druhé straně přepážky.
Před terminálem
nastupujeme do zdejší obdoby postsovětských maršrutek a vyrážíme směr
Jeruzalém. Necelých padesát kilometrů nám zabere přibližně dvě hodiny,
ale zase nás řidič vyhodí až před hotelem. Město se nicméně svou
dopravní chaotičností a architekturou pohybuje někde mezi provinčními
gruzínskými městečky a tureckým bazarem.
Ne každý je z památek zkrátka tak nadšenej jako my, no...
Takovej ten každodenní kolorit v centru.
Shazujeme krosny a
vyrážíme do Starého města, historického centra starého přibližně 5000
let. Cestou míjíme jeden zavírající se krámek a restauraci za druhým. Že
by šabat začal o něco dříve? Vždyť je teprve pátek! To ještě netušíme,
že během víkendu se celý milionový Jeruzalém změní v město duchů, kde
nefunguje prakticky nic včetně tramvají (no, tramvají... člověk si tu
jednu linku nesmí moc idealizovat, že) a autobusového nádraží (kam
dojdeme po půlhodinové procházce v neděli v poledne v bláznivé naději,
že bychom se snad dostali do Tel Avivu).
Žiďátka před Rotschildovým domem.
Výmluvná cedule tamtéž. Ono to takňák dává smysl...
"So excited" Američanka a štěstím překypující koráb pouště...
Pokud lze o nějakém
místě prohlásit, že tudy opravdu kráčela historie, bude to jeruzalémské
Staré město. Na relativně malé ploše se po tisíce let střetávaly různé
kultury, obvykle provázeny ztrátami na architektuře i životech. Svatá
místa, která najdete prakticky na každém rohu, byly v minulosti bourána a
znovu vystavěna, zpravidla dle rozmaru toho kterého panovníka a
aktuální převažující kultury. Město je rozděleno do čtyř historických
čtvrtí – židovskou, křesťanskou, arménskou a muslimskou.
Pokud
se o Balkánu někdy mluví jako o sudu střelného prachu, tady to platí
bezezbytku dodnes. Celým městem procházejí hlídky IDF vyzbrojené
samopaly. Do některých částí muslimské čtvrti se nemuslimové nemají
šanci dostat. Brzy chápeme proč. Na jednom z checkpointů hlídaných
vojáky izraelské armády dojde k menšímu konfliku, který vyústí v
okamžitou demonstraci muslimské menšiny, kdy několik desítek lidí
obklopí hlídku a za skandování „Allahu Akhbar“ se ji snaží vyprovokovat.
Situace se nicméně po přivolání posil velmi rychle uklidňuje, vojáci
zvládají situaci bez náznaku použití násilí a život se zase v úzkých
uličkách vrací do normálu.
Takovej ten každodenní kolorit...
Jeruzalém je zvláštní místo. Stovky
ortodoxních Židů spěchajících k modlitbám u Zdi nářků se mísí s turisty
celého světa a menšinovými Palestinci, kteří se snaží urvat si své místo
na slunci. Když si sednete večer na zahrádku, pobíhají kolem vás
teenageři s útočnými puškami. „Neboj, nejspíš stejně nejsou nabitý,“
uklidňuje mě kamarádka, která tady půl roku žije. V sobotu ve městě
nefunguje nic kromě pár arabských krámků, milionová metropole se prostě
zastaví. A za každého kusu kamene na vás dýchá divoká a mnohdy dost
krvavá historie. No a to jsme teprve na začátku...
Žádné komentáře:
Okomentovat